Složení fotoaparátu

Clona a hloubka ostrosti – Otvor kterým prostupuje světlo je vybaven clonou, která ovlivňuje množství pronikajícího světla a tím reguluje osvětlení fotografie. 4ím je otvor menší tím je paprsek světla dopadající z objektivu užší a obraz tedy následně ostřejší. 4ím větší zaclonění tím větší ostrost fotografie. Množství dopadajícího světla závisí i na ohniskové vzdálenosti objektivu. Tzv. clonové číslo vyjadřuje poměr ohniskové vzdálenosti a otevření clony. Světělnost objektivu je minimální hodnota clonového čísla. Pokud je ohnisková vzdálenost proměnná je tato hodnota závislá na použité ohniskové vzdálenosti.

Závěrka – Je to důležitý prvek fotoaparátu. Brání dopadání světla na citlivou vrstvu v moment, kdy se nefotografuje. Doba otevření závěrky při expozici ovlivňuje výslednou fotografii. Čím déle je závěrka otevřena tím více světla dopadne na citlivou vrstvu. Delší časy fotografování způsobují tzv. pohybovou neostrost (rozmazání). Krátká expoziční doba dokáže věrohodně zachytit jen jeden krátký okamžik.

Objektiv – Aby byla fotografie správně vykreslena je potřeba fotoaparát dobře zaostřit, tak aby se paprsky zbíhající z objektivu potkaly v místě, kdy dopadají na citlivou vrstvu. Je to nutné k tomu, aby objekty na fotografiích nebyly rozmazané. Tento problém řeší jednoduše ostřící mechanismus posunováním optické soustavy do bředu, nebo do zadu tak aby se paprsky dopadající na citlivou vrstvu zbíhaly.

Moderní přístroje disponují možností automatického ostření. Toto ostření může mít dva druhy. Aktivní, kdy si fotoaparát sám změří vzdálenost, nebo pasivní, kdy fotoaparát ostří ´´od oka´´. Aktivní ostření má problém s focením skrz sklo, používá se pouze v kompaktních fotoaparátech. Například zrcadlovky jsou vybaveny pasivním ostřením, kdy všechno měření probíhá přes objektiv a ten je možno měnit. Při nedostatku světla však toto ostření nefunguje, musí se tedy ostřit ručně, některé fotoaparáty jsou opatřeny malými příručními lampami.